Církevní restituce jsou populárním tématem již od doby jejich schvalování vládou Petra Nečase. Ačkoliv je výsledný zákon značně kontroverzní, je nutno přiznat, že církev má nárok na budovy zabavené komunistickým režimem. S pozemky je to ovšem těžší.
Proti církvi zde totiž hraje jeden zásadní fakt. Středověké feudální rozdělení moci, které se přeneslo i do novověku. Církev (římskokatolická) získala během středověku obrovskou moc. Papež byl často dokonce mocnější než král. Církev se během středověku stala jakýmsi samostatným subjektem, který nebyl závislý na světské moci, a zároveň do ní mohl výrazně zasahovat. Nevztahovalo se na ni světské právo, takže její členové byli za určitých podmínek téměř nepostižitelní. Díky do detailu dotaženému systému na ovlivňování prostých lidí získala také dokonalou pojistku proti případným snahám o regulaci její moci. Stačilo vyhlásit klatbu a naštvaný lid, vymytý církevní ideologií, se již postaral o nápravu.
Ačkoliv již ve středověku proběhly snahy o reformaci, z nichž nejvýrazněji se do historie zapsala snaha Jana Husa a Martina Luthera, římskokatolická církev si svou moc udržela až do začátku 19. století. Tehdy jí poprvé hrozilo reálné nebezpečí v podobě Napoleona Bonaparta, ale po jeho porážce se opět mohla nerušeně rozvíjet a ovlivňovat myšlení milionů lidí v celé Evropě a velké části Latinské Ameriky a Afriky.
A proč tato krátká exkurze do historie? Protože během staletí, po která církev nerušeně zvyšovala svou moc, se také zvyšovala hodnota církevních majetků. Majetků, které získávala darem od vládců, zdědila po zbožných panovnících, či zabavila takzvaným kacířům. Nejvýznamnějším majetkem, kterým církev disponovala, byla půda. Ta jí patřila spolu s poddanými, kteří na ní pracovali a odváděli církvi desátky.
Po zrušení poddanství byla část církevní půdy odkoupena bývalými poddanými, ale velká část církvi zbyla a byla poté pronajímána méně majetným. Takto to probíhalo až do roku 1948. O část pozemků sice církev přišla po pozemkové reformě v roce 1918, ale stále jí zbývalo dost půdy, která však nikdy nebyla obhospodařována přímo církví, ale jejími poddanými, a která byla získána během staletí, během kterých církev fakticky ovládala myšlení lidí a tvrdě potlačovala veškerou opozici.
Ve světle těchto faktů bychom se tedy měli zamyslet, jestli má církev nárok na pozemky, které sice ztratila během komunistické totality, ale které také během několik století dlouhé totality získala. Neplatí zde tak trochu ono pověstné lehce nabyl, lehce pozbyl? Co během totality, ve které měla navrch církev získala, to pozbyla během totality, ve které naopak patřila k oněm ,,kacířům", které tak ráda pronásledovala.
Je sice nesporně pravda, že většina pozemků získaných církví ve středověku, byla v té době získána legálně, otázkou však zůstává, zdali by takovou moc získala i v případě, že by povolila konkurenci. Podíváme-li se na celou věc optikou nedávné minulosti, i přední nacisté získali majetky ve své době legálně, a přesto o většinu z nich po válce přišli.
A pokud bychom chtěli tento případ dohnat do absurdna, proč rovnou nevrátit celou zemi potomkům Habsburků? Vždyť jim to tu kdysi patřilo..
Zajímavá úvaha a originální názor! Myslím, že je v něm dost pravdy...
Pro mě jsou Vaše články strašně čtivé, navíc populárně-naučné, takže díky za ně! :-)