K tomuto článku mě inspirovalo opětovné zhlédnutí filmu Pád Třetí říše a debata o vhodnosti některých filmů k výuce. Naše debata se týkala především výše zmíněného Pádu Třetí říše a filmu Katyň režiséra Andrzeje Wajdy. O těchto dvou filmech jsem totiž opakovaně slyšel, že jsou vhodné pro výuku dějepisu. Upřímně řečeno, s tímto tvrzením nemohu úplně souhlasit.
Pád Třetí říše, téměř 3 hodinový opus zabývající se posledními dny Adolfa Hitlera a skupiny jeho nejbližších, je bezesporu kvalitní dílo, které má svou hodnotu. Jako člověka, kterého zajímá historie, mě tento film zaujal a řadím ho mezi nejlepší válečné filmy, byť v něm nejde v první řadě o válku. Film hodnotím takto vysoko především díky výkonu herců v hlavních rolích. U představitelů Hitlera a Goebbelse by člověk téměř uvěřil, že zmínění pánové vstali z mrtvých. Přesto si nemyslím, že je tento film vhodný do výuky dějepisu. Proč?
V první řadě je dlouhý. Studenti, kteří většinou nemají o historii velký zájem, neudrží pozornost tak dlouhou dobu a takto náročný film nelze sledovat "na půl oka". Daleko větším problémem je však fakt, že film studentům neukáže nic podstatného. Je zde sice perfektně vykreslená poslední část vůdcova života, ale ze školního hlediska je tato část nejméně významná. O tom, jak Hitler nakonec skončil má povědomí asi každý a celé promítání se tím mění na očekávání jedné jediné scény. Mnohem vhodnější pro ukázku a pochopení Hitlerova chování je dvoudílný film Hitler: Vzestup zla, který mapuje vzestup Adolfa Hitlera z chudého malíře do pozice nejmocnějšího muže své doby. Kromě toho je ve filmu také zobrazeno, jakým způsobem může správný manipulátor ovládnout dav, což je znalost, která se v dnešní době rozhodně neztratí. Dnes a denně jsme totiž bombardováni informacemi, které mají za cíl ovlivnit veřejné mínění, a tak není na škodu si tento fakt uvědomit a začít přemýšlet sám za sebe.
Co se týče druhého filmu, polské Katyně, ten nemůžu doporučit ani lidem, kteří se o historii zajímají. Nejenže je naprosto nelogicky nechronologický, ale také postrádá jakýkoliv spád. Film se neskutečně vleče a po jeho skončení si budete klást otázku, jaký byl vlastně cíl tohoto filmu? Katyň je pro Poláky velice citlivé téma a film Andrzeje Wajdy naplnil polské očekávání. Byl plný křesťanských odkazů a všichni Rusové v něm jsou zobrazeni jako ti špatní, zatímco Poláci jsou zde zobrazováni jako vzor neústupných hrdinů, kteří po svém prozření raději prostřelí hlavu, než aby žili se svou domnělou vinou...
Stejně jako Pád Třetí říše, ani Katyň neukáže studentům nic podstatného a stejně jako u Pádu i zde budou očekávat pouze jednu scénu. Pokud tedy chceme studentům promítat filmy o historii, volil bych spíše ty, které jsou natočeny alespoň do určité míry nezaujatě a ty, které se nezaobírají jednou konkrétní událostí, která je to jediné, na co studenti čekají. Zde však vyvstává otázka, točí se ještě takové filmy?
Co mi na tom všem přijde nejvtipnější? Že za mých mladých let jsme se k učivu druhý světový války nedostali ani na základce, ani na gymplu!