Čas od času se vysokým politikům stane, že jim z přemíry moci lidově řečeno hrábne. Dostanou pocit, že mají patent na moudrost a že prohlédli všechny lesti svých oponentů. Prohlášení takto postižených politiků jsou většinou brány s úsměvem, najdou se ovšem i výjimky. Jednou z nich je i bývalý generální tajemník NATO a bývalý předseda vlády Dánska Anders Fogh Rasmussen.
Tento pán se zařadil do fronty mnoha dalších, kteří mají pocit, že vlastní recept na pravdu, a že vidí Putinovi do hlavy. Ve svém prohlášení pak oznámil, že Putin se snaží vyzkoušet soudržnost NATO a to tak, že zaútočí na některou z pobalstkých republik. Nevím jak panu Rasmussenovi, nicméně mně přijde, že soudržnost NATO otestovala již válka v Afghánistánu. Jejím spouštěčem byl útok na newyorská dvojčata, po kterém následovala odvetná akce v Afghánistánu. Do této akce pak po USA poslušně naskákali i zbylí členové NATO. Mohli bychom polemizovat o smyslu této války, ale to by patřilo do jiného článku. Důležité ovšem je, že soudržnost NATO je poměrně solidně otestována a Putin nemá důvod nic takového zkoušet.
Nabízí se také otázka, co by si Putin na pobaltských státech vlastně vzal. Krym zabral kvůli vojenské základně a východ Ukrajiny se hodí kvůli surovinám. Nicméně pobaltské státy nenabízí kromě přistupu k moři vůbec nic. Jedině propojení Kaliningradské oblasti se zbytkem Ruska, nicméně nevěřím, že by Putin riskoval 3. světovou válku kvůli něčemu tak nicotnému. I on si je vědom síly NATO a také toho, že tato válka by se odehrávala na jeho území. A nezapomínejme, že Rusové mají stále na paměti 2. světovou válku a její oběti. Z tohoto důvodu by mu také případná otevřená válka mohla velice uškodit i u jeho vlastních voličů.
Za výplodem Anderse Rasmussena je tak spíše snaha zalíbit se USA. Spojené státy totiž jak známo rády válčí, především proto, že na jejich vlastním území válka prakticky nehrozí. A zabíjet na cizím je o dost jednodušší. Stačí doma udělat kvalitní propagandu a průměrní Američné budou jásat, jak strýček Sam zase rozsévá demokracii.
Můžeme tedy jenom doufat, že současná vláda USA je dost rozumná a poučená z válek v Afghánistánu a Iráku, které se stěží dají označit za úspěch, a nebude se unáhleně hrnout do dalšího konfliktu. Při dnešních možnostech by se mohlo lehce stát, že zažijí válku na vlastní kůži i u sebe doma. A politická špička by mohla být nemile překvapená, jakým způsobem se může změnit smýšlení občanů...