Dnešní článek se bude týkat podobného tématu, jako minulý. Není to příliš originální, ale témata imigrace a případného soužití s imigranty jsou v současnosti na vzestupu. Dnes se zaměřím na otázku, o které jsem přemýšlel již dlouhou dobu. Kde se v mnohých z nás bere pocit, že bychom měli zachraňovat všechny imigranty? Proč je prostě nenechat svému osudu?
Nabízí se jednoduchá odpověď. Jde o historii a o náš pocit viny, že jsme v dřívějších dobách všechny ostatní kontinenty vykořisťovali a dnes jim to musíme nějakým způsobem vracet. Doopravdy ale musíme? Vidím zde paralelu s problémem Německa a druhé světové války. I 70 let od jejího konce stále existuje jakýsi názor, že Němci jsou za ni odpovědní a i dnes by kvůli tomu měli raději zalézt do kouta a šoupat nohama. Proč? Kolik lidí doopravdy odpovědných za válku dnes žije? Nikdo. Těch posledních pár členů SS, se kterými probíhají směšné soudy, byli za války dvacetiletí zfanatizovaní kluci, kteří si většinou příliš neuvědomovali důsledky svých činů. Lidé zodpovědní za válku jsou již dávno po smrti a je smutnou pravdou, že mnoho z nich prožilo dlouhý a klidný život bez trestního stíhání.
V podobném postavení jako Německo je i Evropa. Během středověku došlo k obrovskému hospodářskému růstu Evropy, který nakonec vyústil ve vznik několika koloniálních impérií, která si podmanila většinu tehdy známého světa. Aby se tato impéria udržela, musela vládnout neohleduplně a často i krutě. Koloniální nadvláda si ve světě vyžádala miliony mrtvých, o tom není sporu. Ale stejně jako v případě Německa, dnes už nežije nikdo z lidí, kteří jsou za toto odpovědní. Proč bychom tedy měli cítit vinu?
Je zde také jeden důležitý fakt, který nesmíme opomenout. Ačkoliv ve středověku měla Evropa nadvládu nad tehdy známým světem, nebylo tomu tak vždy. Ve starověku jsme v Evropě měli společnost rozdělenou na lovce a sběrače pomalu přecházející na zemědělský způsob života v době, kdy na severu Afriky a v Mezopotámii existovaly na svou dobu mimořádně vyspělé státy. Tyto státy se neudržely, ale ve své době byly mnohem silnější než Evropa. I v historii jednoduše řečeno platí rčení, že každý chvilku tahá pilku. A fakt, že Evropa za ni tahala jako poslední nemůžeme využít jako argument pro obhajobu invaze imigrantů.
Evropa, navzdory svému chování v minulosti se totiž nemá vůbec za co stydět. Silnější strana v historii pokaždé utlačovala slabší. Dalo by se použít i přirovnání, že silnější pes mrdá. Možná to není fér, ale je to fakt, díky kterému lidstvo přežilo. Evropa byla silnější a do zemí, které obsadila, přinesla kromě jiného i pokrok. Bohužel, po vzniku států nezávislých na Evropě se tento pokrok ukázal jako zásadní probléme. Obyvatelé bývalých kolonií se sice naučili perfektně používat moderní zbraně, ale vzít do ruky krumpáč, vrták a vykopat studnu, to se jim příliš nechce. A tento problém není způsoben kolonisty. Tento problém je způsoben mentalitou obyvatel těchto zemí.
Již od počátku lidstva měli lidé snahu posunout se někam dál, překonat problémy, které život v různých částech zeměkoule přinesl a zlepšovat svou životní úroveň. Bohužel, v Africe zřejmě tuto snahu lidé postupně ztratili a již po tisíce let žijí stejným způsobem, obklopeni svými předsudky a legendami. Zatímco v horách a pouštích Jižní Ameriky, na prériích Ameriky Severní, mrazivých pláních Sibiře, Norska či Grónska a v neposlední řadě v pralesech (ano, dálnice zde opravdu nejsou odnepaměti) Evropy se lidé byli schopni přizpůsobit a vytvořit si fungující kulturu, na velké části Afriky se lidé stále byli schopni vyvražďovat proto, že babička jednoho člena kmenu byla z kmenu jiného.
Ne, Evropa se nemusí cítit vinna kvůli tomu, že se její obyvatelé mají dobře. Problémy naprosté většiny imigrantů si totiž způsobili sami jejich předkové, Ti samí předkové, kteří v Evropě vymýšleli možnosti, jak udělat svůj život lepším. A dokud si lidé ze všech zbídačených částí světa neuvědomí, že ani v Evropě pro ně není dost místa a jediná možnost, jak zlepšit svůj život je změnit své myšlení, nevidím problém v posílání veškerých uprchlíků zpět do jejich vlasti, i kdyby to mělo znamenat jejich konec.
Nemyslím si, že je to jenom o vině z dob minulých. Prostě jsme na tom v Evropě dobře, máme celkem hluboké humanistické a sociální cítění a z toho plyne, že chceme pomáhat a ne jen zavřit oči a říct, ať si každý pomůže sám..:)
Spíš než s vinou z historie bych to spojil s určitým posunem ve společnosti směrem dopředu. I když to má samozřejmě svoje rizika.