Takhle při večeru jsem čistil počítač a objevil jeden starší pokus o fejeton, napsaný po lehké konzumaci chmelovinky. A protože je stále aktuální, rozhodl jsem se jím rozšířit svou sbírku článků na blogu...
Díky nešťastné situaci na Ukrajině a celkové celosvětové nestabilitě přišla i u nás ke slovu otázka znovuzavedení branné povinnosti. Dnes se však nebudu zabývat otázkou její nutnosti či zbytečnosti (o tom jsem ostatně již psal), ale spíše otázkou reálné proveditelnosti této akce v českých podmínkách.
Nejlépe si problém ukážeme na modelovém příkladu. Takže začínáme…
Vladimír Putin se v Rusku nudí a pro své obveselení se rozhodne obsadit východ Ukrajiny. Na toto již čeká NATO, aby mohlo konečně ukázat, že orel má nad medvědem navrch a začíná akce Ukrajinská bouře. Česká vláda povolává první odvedence.
Již po několika dnech se zjišťuje, že není z čeho nakoupit zbraně a uniformy, jelikož za peníze k tomu určené jezdilo půl vlády na dovolenou a po několika týdnech a několika tunách popsaného papíru je nalezeno náhradní řešení. Muzea dostávají pokyn obětovat na oltář vlasti své exponáty a k brancům putují léty ověřené legionářské uniformy. Ti šťastnější, kteří nemají tak hluboko do kapsy, mají nárok i na uniformy protektorátní, ze kterých však musejí po večerech při svitu měsíce (v narychlo postavených kasárnách není zavedena elektřina, aby si branci zvykali na bojové podmínky) odpárat hákový kříž a říšskou orlici a tyto nahradit českou vlajkou. Na koho nezbude nášivka, dostane alespoň fixu…
Z univerzity obrany se mezitím valí důstojníci znalí nejnovějších poznatků z oblasti vojenské strategie. Co na tom, že tyto poznatky získali především ze sledování filmu Zachraňte vojína Ryana a praktické bojové znalosti mají pouze z pravidelného hraní Call of Duty 3. Novější bohužel armádní počítače nebyly schopny rozjet. Jako znak nadřazenosti nad obyčejnými branci mají nárok na uniformy ČSLA, narychlo posbírané z tisíců army shopů.
Po 3 měsíčním poctivém výcviku, kvůli nedostatku zbraní omezenému pouze na kopání zákopů a noční pochody, se začne řešit otázka zbraní. Ministr obrany odvolaný kvůli tomuto problému z natáčení 15. řady kriminálky Anděl si neví rady a najímá 10 odborných poradců. Návrh na využití stejné metody jako s uniformami je zamítnut. Staré uniformy ve tmě přehlédnete, ale rozpadající a zasekávající se zbraně již těžko. Nakonec je tedy rozhodnuto o nákupu kvalitních sovětských kalašnikovů, které české vládě bryskně nabídl ruský diplomat. Nepatří sice mezi standardní zbraně NATO, ale alespoň jsou kvalitní a ověřené, navíc stojí pouze 10x více, než nové M-16, takže všechno v normálu. V případě rychlého postupu lze také ušetřit na nábojích, které se budou sbírat z mrtvol ruských vojáků, čímž se vykompenzuje vyšší pořizovací cena.
Problém nastává s těžkou technikou. Všechny tanky typu T-72 jsou zabrány profesionály a na nově vycvičené odvedence nic nezbývá. Problém naštěstí řeší nabídka ředitele vojenského muzea v Králících. Muzeum tak okamžitě opouštějí 4 tanky typu T-34, které se však ve tmě mohou maskovat za T-72 a jeden německý Panter. Ten se nedá maskovat za nic, ale třeba spojenci ocení alespoň snahu…
Po dalším čtyřměsíčním čekání, způsobeném nasazením nového programu do armádních počítačů jsou nově vycvičení branci konečně připraveni nastoupit do boje. Kolona vyráží směr Vilnius, kde se nachází hlavní velitelství vojsk NATO. Až na menší roztržky způsobené německou armádou, která považuje nepřemalovaný tank Panter za svůj, jsou všichni na místě. Od německého velení přichází balíček s barvou a štětci, jelikož se jim kvůli Panteru začínají ostatní posmívat a výmluvy, že patří Čechům, nikdo nebere vážně.
České působení na Východní frontě je krátké. Poté, co se polovina amerického velení umlátí smíchy při pohledu na mocné české jednotky je rozhodnuto. Americký velitel našim borcům věnuje shovívavý pohled, lízátko a posílá je domů. Doma je tento fakt zatajován a noviny hlásí, že naši hrdinové byli posláni hlídat objekty ve vnitrozemí nezbytné pro správné fungování koaličních armád. Pro lepší maskování celé akce je rybník Rožmberk prohlášen za hlavní zdroj pitné vody pro armády Východního frontu a hospoda Na Růžku povyšuje na velitelství zásobování.
Branci odchází domů, vypráví historky z válečné vřavy, noviny a televize zásobují národ obrázky z probíhajících bojů. V tom všem se nenápadně ztratí informace o 20 miliardách, které se při operaci ,,Ukrajina" záhadně ztratily a vyšetřovatelé v nových mercedesech nemají tušení kam…
Jo, pěkný ;) Vtipný (i smutný teda). Ale jediný, proti čemu se musím ohradit, je ta Univerzita obrany. Takhle to tam fakt nefunguje. Ale chápu, že je to fejeton :))