13. července 2015 v 15:31 | eli
|
Nacisti, rasisti, xenofobové. Takto bývají nazýváni odpůrci imigrace. Mě takovéto označení spíše potěší, zvláště když je vyřčeno nějakým zarytým pro-imigrantem, ale chápu, že někomu takovéto pojmenování může vadit. Abychom však byli fér je nutno si přiznat, že takové označení má často pravdivý základ. Lidé mají tendenci posuzovat skupinu podle nejvýraznějších členů. A když se podíváme, kdo se nejvíce zviditelňuje na problému imigrantů, získáme zajímavé panoptikum neonacistů, zkrachovalých politiků a populistů. Tento článek se nebude věnovat přímo imigrantům, ale situaci, která s nimi souvisí. Podíváme se totiž, kdo vlastně jsou politici tvářící se, že za nás budou bojovat proti imigrantům.
Nejprve pojďme navštívit okolí Martina Konvičky a jeho samého. Proti panu Konvičkovi vlastně není co namítnout. Vzdělaný rozhodně je, poctivě se vyhýbá jakýmkoliv odsuzujícím výrokům na konto jiných skupin, než muslimů, a ačkoliv jsou jeho politické názory nejasné (kromě silného odporu proti muslimům), není důvod ho hanit. Jako člověk nepohybující se na politické scéně se však potřebuje obklopovat politiky. A bohužel, žádný důvěryhodný (ponechme stranou otázku, jestli takový existuje) politik s Martinem Konvičkou spolupracovat nechce. Proto se k němu přisály 2 politické trosky snažící se oživit skomírající jiskřičku popularity. Jana Volfová a Marek Černoch.
Jana Volfová se do politiky dostala jako členka ČSSD, nicméně později se dala dohromady s Janou Bobošíkovou a skončila jako předsedkyně strany Česká Suverenita. Ačkoliv je toto shrnutí pouze nástinem politické minulosti Jany Volfové, krásně nám ukazuje zajímavou změnu, kdy se z levicové političky stala političkou krajně pravicovou. Někdo by mohl namítnout, že každý má právo na změnu názoru, nicméně změna o 180°je na můj konzervativní vkus příliš. Trochu se nabízí otázka, co by se stalo, kdyby větší možnost pro exhibování na veřejnosti začala nabízet podpora proimigrantských stran... Paní Volfovou sice za neonacistku považovat nemůžeme, nicméně ji můžeme zařadit do skupiny populistických politiků, kterým jde více o zviditelnění sama sebe, než o program.
V podstatě stejný příběh bychom mohli použít na poslance Marka Černocha. Jestliže však Janě Volfové můžeme přiznat schopnost vyšlapat si, alespoň částečně, cestičku sama, u Marka Černocha nic podobného nehrozí. Do politiky se totiž dostal s pomocí Tomia Okamury, bez jehož pomoci by zůstal neznámým synem známého umělce. Jistou odvahu pan Černoch prokázal před pár měsíci, když spolu s dalšími spolustraníky vyhodil Tomia Okamuru z jeho vlastní strany. Nakonec mu však zřejmě došlo, že si tímto odepsal další politickou kariéru, a tak se rozhodl vykřesat politické body ze spojení s Martinem Konvičkou. O jeho charakteru to vypovídá více než dost.
Popsali jsme si kolegy pana Konvičky a nyní se pojďme podívat na další bojovníky proti imigraci. Nejvýraznější z nich je bezesporu Tomio Okamura. Vtipů na téma českého Japonce bojujícího proti imigrantům se zdržím, protože jejich originalita skončila s prvním z nich. Tomio je však samotná definice populismu. Do politiky se dostal díky penězům a heslům o přímé demokracii, jejíž realizaci si však nejspíš neumí představit. A tak přímou demokracii pomalu pohřbil a vrhnul se na boj proti imigrantům. Dokonalé jsou jeho videoprojevy, kde však čas od času vykládá neověřené věci, což z něj dělá tak trochu hlupáka. Do toho čas od času prohlásí nějaké protiromské moudro, které ho posunuje i na začátek kategorie rasistů. V této kategorii však má kolegy, se kterými se nemůže měřit.
Asi nejznámějším je Adam Bartoš. Pan Bartoš má velkou potřebu být slyšet i když nic neumí, a proto se dal na cestu konspiračních teorií a antisemitismu. A docela mu to vychází. Podle wikipedie si dokonce založil vlastní noviny a vydavatelství, jehož největším počinem je série Obřezaná republika. Nesmíme také zapomenout na jeho představení s šibenicí. Kdo se pak může divit, že protiimigrantské názory jsou spojovány s neonacismem?
A abychom si ukázali i největší dno protiimigrantkých skupin, nesmíme zapomenout na DSSS. Tato strana je jeden velký paradox. Spojuje komunistické myšlenky s nacionalismem a neonacismem, což mě vede k myšlence, jak by asi vláda této strany mohla vypadat. Možná bychom jí mohli vyčlenit nějaký kousek země, aby nám předvedli, jak si to vládnutí vlastně představují. Bohužel i tato parodie na politickou stranu má právo na existenci a její odnož Dělnická mládež uspořádala v Brně protest proti imigraci. A dosáhla svého. O DSSS se zase jednou psalo v novinách. Snahám o zákaz imigrace však dělá spíše medvědí službu.
Na závěr nezbývá než konstatovat, že v České republice citelně chybí politici a strany jako UKIP či Marine Le Pen, kteří jsou schopni vytvořit program sice kontroverzní, ale bez zbytečného neonacismu a antisemitismu. A ani nově vzniklý Blok proti islámu takovou stranou nebude, dokud se nezbaví výše zmíněných prospěchářů nebo přímo bláznů, kterým nejde o program, ale pouze o vlastní exhibici.
Ty jo, závidím všem, kdo se takhle orientujou v současnym dění. Já jsem to postupně vzdala, když jsem zjistila, že i přestože jsem si přečetla veškerý zprávy a úvahy za poslední týden (v Respektu), tak jsem si z toho stejně nepamatovala skoro nic. Už s tím tedy "neztrácím čas", a tak se vůbec neorientuju a ta jména, která jsi zmínil, znám jenom okrajově. Až na Tomia samozřejmě, s tím mám fotku :D o:) Z doby, kdy byl ještě normální.